Dle § 89 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, vás informujeme, že tyto internetové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto stránek souhlasíte s používáním souborů cookie.

Říkám si hurikán

Měli jsme trochu vítr, ale proletěli jsme se ve větrném tunelu!

Hurricane Factory - větrný tunel

Pocity?

Ještě teď, po třech dnech, jsem nadšená a přemýšlím, jak bych to teď už uměla ovládat líp. Létání je naprostá paráda. Zkusila jsem Storm - síla hurikánu v tunelu na 3 minuty. Celá akce je rozdělená do dvou 1,5 minutových vstupů.

Náročnost?

Létání není extra fyzicky náročné. Fyzička nutná, ale nemusíte být extrémní sportovec nebo profesionální voják. Se mnou byl ve skupince desetiletý kluk a jeden asi stokilový pán, oba to zvládli na jedničku bez jediného problému. 

Školení? Pětiminutovka!

Během pět naprosto dostačujících minut mi byly vysvětleny základní povely, kterými se budeme s instruktorem dorozumívat v tunelu, základní poloha, ve které se mám v tunelu srovnat. Stručná jasná fakta - přesně podle mého gusta. Žádné zdržování, vezmi si tuhle helmu, dětské brýle na tvou malou hlavu.. V šestičlenné posádce jsme si oblékli krásný úplně marvellovský kombinézy (pro mě jednu dětskou, páč na malý a hubený se pěkný X-menovský nešijou) a hurá do kabiny.

Dám vám jeden tip - fakt nemachrujte a vezměte si špunty do uší.

Hurricane%20Factory%20-%20%C5%A1kolen%C3%AD

Instruktor hlavou dolů

Po celou dobu mi byl k dispozici instruktor, při prvním vstupu mě rovnal, jednoduchými gesty ukazoval, kdy narovnat nebo pokrčit nohy, prohnout se nebo naopak zpevnit a narovnat tělo, případně kam se dívat, což velice ovlivňuje výšku. Na konci se mnou vyletěl až nahoru a simuloval volný pád - úplná pohodička i pro toho, kdo by nikdy nevyskočil z letadla nebo nevlezl do balónu! Nakonec nám předvedl svoje umění - hlavou dolů, otočky a salta, běh po stěnách tunelu.. Odcházím s ústy od ucha k uchu.

Měla jsem strach, že nebudu moci dýchat

Znáte ten pocit, když vystrčíte hlavu z okýnka jedoucího vlaku nebo ruku z okýnka jedoucího auta? Žádný strach. Když to přirovnám, hlava z okýnka je silný espresso. Létání v tunelu zase cappuccino s našlehaným mlékem! Většina z naší party se dotazovala, zda se v tunelu špatně dýchá a co máme udělat, abychom se nedusili v proudu vzduchu. Instruktor s úsměvem odpovídal, že není čeho se bát. Nikdo z nás neměl sebemenší problém, v tunelu se dýchá úplně v pohodě, ani si nevšimnete, že se dech nějak změnil. 

Šla bych do toho znovu?

Rozhodně! Jsem ten typ, který nikdy neskočí z letadla a naposledy jsem zpanikařila na třináctimetrové houpačce. Tenhle zážitek bych ale přirovnala k příjemnému posezení u pro mě nového druhu kávy, který jsem toužila ochutnat už před půl rokem, když jsem ji viděla za výlohou a cítila z pootevřených dveří té nové maličké kavárny na rohu náměstí.. Jo, miluju kávu.. A teď i létání!